Vakcinace...
VZTEKLINA je neléčitelné virové onemocnění přenosné na člověka.Onemocnění se přenáší slinami nakaženého zvířete, které se dostanou do rány nebo na sliznici.Virus napadá nervový systém. Počáteční příznaky jsou změny v chování, požírání nestravitelných předmětů a výtok slin z tlamy. Později se zvíře stává neklidným a agresivním, mění se mu hlas, nemůže polykat a má horečku. Nakonec zvíře postupně ochrne a uhyne. Žádná léčba pro toto onemocnění neexistuje a vždy končí smrtí zvířete.
Proti vzteklině se očkuje poprvé nejdříve ve 3 měsících věku, není třeba přeočkování po 1 měsíci. Proti vzteklině se očkuje 1x ročně.
PSINKA je virové onemocnění, které se přenáší kapénkovou infekcí, tak jako např. chřipka. Virus napadá a ničí bílé krvinky a tím oslabuje imunitní systém. U štěňat mladších 2 měsíců je toto oslabení trvalé a nevratné. Příznaky onemocnění jsou výtok z očí a nozder, kašel, namáhavé dýchání, vyrážka na břiše, zvracení, průjem a horečka. O 1-3 týdny později se mohou objevit nervové příznaky, jako poruchy chůze, křeče, poškození čichu, které může být i trvalé nebo náhlá slepota. Jedním z trvalých následků je i poškození zubní skloviny. Pokud se nakazí březí fena, virus se přenese i na štěňata. Může dojít k potratu, nebo úhynu štěňat po porodu. Toto onemocnění je jen velmi těžko léčitelné. V 30-90% případů je smrtelné a často zanechává trvalé následky.
Proti psince se poprvé očkuje v 6-9 týdnech a provádí se 2 přeočkování v odstupu jednoho měsíce. Pak se provádí vakcinace 1x ročně.
PARVOVIRÓZA je časté onemocnění hlavně štěňat. Obzvlášť vnímavý je k tomuto onemocnění rotwailer, dobrman, labradorský retriever, pitbull a německý ovčák. Původcem onemocnění je virus velmi odolný a rozšířený v prostředí. Pes se nakazí sežráním infekčního materiálu. Parvoviróza se projevuje vodnatým průjmem, v kterém často bývá čerstvá nesražená krev. dalšími příznaky jsou zvracení a horečka. Zvláště u mladých štěňat dochází velmi rachle k dehydrataci a smrti. Úspěšnost léčby tohoto onemocnění závisí hlavně na jejím včasném zahájení a věku psa.
Proti tomuto onemocnění se poprvé očkuje ve věku 6-9 týdnů a provádí se 2 přeočkování v odstupu 1 měsíce. Pak se očkuje 1x ročně. Důležitou roli u tohoto onemocnění hrají mateřské protilátky, protože nejzranitelnější jsou právě nejmladší štěňata. Fena by proto měla být očkována 2 týdny před nakrytím a případně v 2. polovině březosti inaktivovanou vakcínou.
INFEKČNÍ HEPATITIDA - toto onemocnění způsobuje také virus. K nakažení dochází sežráním nebo vdechnutím infekčního materiálu. Virus ničí hlavně játra a ledviny. Onemocnění se projevuje zvracením, průjmem, horečkou, kašlem, někdy žloutenkou, křečemi a zakalením oka. Léčba onemocnění je komplikovaná a játra mohou zůstat trvale poškozená.
Proti infekční hepatitidě se poprvé očkuje ve věku 9-12 týdnů a přeočkování se provádí za 1 měsíc.
LEPTOSPIRÓZA je závažné onemocnění přenosné na člověka. Přenašeči tohoto onemocnění jsou hlodavci. K nakažení dochází hlavně vypitím vody kontaminované hlodavci. Může k němu však dojít i při potřísnění kůže močí nemocného zvířete. Bakterie poškozuje hlavně ledviny a játra. Příznaky jsou zvracení a průjem, může být i s krví, žloutenka, tmavé zbarvení moče, mohou se vyskytnout i nervové příznaky a poškození očí. Léčba tohoto onemocnění je velmi obtížná a i u lidí často končí smrtí. Úmrtnost u psů dosahuje 30-90%. Po uzdravení mohou zůstat trvale poškozeny ledviny nebo játra. Při léčbě musí být pes kvůli nebezpečí nakažení lidí hospitalizován.
Očkování se provádí poprvé ve věku 9-12 týdnů a je naprosto nezbytné přeočkování za 1 měsíc. Přeočkování je nutné i u dospělých psů, kteří jsou očkováni poprvé, nebo nebyli nikdy proti leptospiróze přeočkováni. Navíc vakcinace proti leptospiróze stimuluje větší odpověď organismu na ostatní složky očkovacích látek.
INFEKČNÍ LARYNGOTRACHEITIDA PSŮ = PSINCOVÝ KAŠEL - při tomto onemocnění nejdříve vdechnutý virus oslabí dýchací systém a pak dojde k infekci i bakteriemi, které dále komplikují průběh onemocnění. Onemocnění se projevuje záchvatovitým kašlem, výtokem z nosu a očí a odmítáním potravy. U komplikovaných případů se může rozvinout zápal plic. Průběh onemocnění obvykle není příliš těžký a dá se léčit. U některých psů se však onemocnění často opakuje a může dojít k chronickému poškození dýchacího systému.
Očkování se poprvé provádí ve věku 9-12 týdnů a přeočkování za 1 měsíc. Pak se očkuje 1x ročně. Tato vakcína je obvzlášť vhodná pro psy často trpící onemocněním dýchacích cest. Zamezí jejich rozšíření z horních cest dýchacích do plic.
TETANUS je způsobován toxinem produkovaným bakterií, která infikuje hlavně hluboké a hnisající rány (např. kousné). Často jsou postižena štěňata při výměně zubů (3-7 měsíců). Bakterie se vyskytuje v půdě a ve velkém množství v koňském trusu. Onemocnění se vyskytuje hlavně od června do listopadu. Tetanem může onemocnět i člověk, ale opět pouze když se bakterie dostane do hluboké nebo hnisající rány a není očkován.Onemocnění se projevuje ztuhnutím svalů, topornou chůzí, změnou hlasu, postavením uší a jejich přiblížením k sobě, stažením ústních koutků dozadu a nakonec celotělovou křečí. Úspěšnost léčby závisí hlavně na množství toxinu v těle a včasném zahájení léčby. Často je toto onemocnění smrtelné. Důležité pro předcházení tomuto onemocnění je včasné a řádné ošetření každé rány.
Očkování se provádí poprvé v 9-12 týdnech a přeočkování po měsíci. Pak se očkuje jedenkrát ročně.
Vakcinace koček
Očkování koček proti VZTEKLINĚ je velmi důležité vzhledem k jejich způsobu života a možnosti nakažení od volně žijících zvířat.
INFEKČNÍ PANLEUKOPENE mor koček = parvoviroza je akutně probíhající onemocnění, může způsobovat úhyn plodů, poruchy vývoje nervového systému u mláďat, zvracení, u dospělých koček a průjmy.
INFEKČNÍ RÝMA KOČEK
Onemocnění má často dlouhý a chronický průběh a může na dýchacích cestách zanechat trvalé následky. Klinické projevy jsou zánětu spojivek, záněty dutiny ústní až po infekční rýmu.
CHLAMYDIÓZA
Klinické projevy jsou podobné infekční rýmě a navíc jsou u ní chronicky postiženy oční spojivky.
INFEKČNÍ LEUKEMIE = FeLV
Může mít různé klinické příznaky od nechutenství, horečky, zánětu dutiny ústní, infekcí dýchacích cest, průjmu až po nádorové onemocnění
INFEKČNÍ ZÁNĚT POBŘIŠNICE= FIP
Vakcinovat se začíná ve věku 8-9 týdnů s revakcinací ve 12 týdnu věku kotěte. Následuje každoroční revakcinace.
Odčervení...
Nejběžnější vnitřní paraziti psů a koček jsou škrkavky a tasemnice.
Prakticky všechna štěňata se rodí nakažena, protože larvy škrkavek již během březosti se přes placentu dostávají do plodu. Po narození se štěňata navíc infikují mlékem feny. Larvy škrkavek se tak dostávají do střeva, odkud pronikají do krevního oběhu, kterým se dostanou do plic, jater a jiných orgánů, kde se vyvíjí. V průběhu migrace mohou způsobit zánět plic a poškozují i ostatní vnitřní orgány. Vývojový cyklus se uzavírá ve střevě, kde dospělé škrkavky produkují svá vajíčka. Vajíčka se trusem dostávají do vnějšího prostředí.
U dospělých psů je vývoj škrkavky odlišný. Z vajíčka se v zažívacím ústrojí nakaženého jedince vyvinou larvy, ty proniknou ze střeva do krevního oběhu ale zpátky, do střeva se vrací zřídka. Zůstávají „spát“ v játrech, plících, mozku, ledvinách a svalech. U fen, které zabřeznou se larvy probudí, dostanou se zpět do krevního oběhu a přes placentu infikují plod.
U koček je vývojový cyklus škrkavek podobný. S jediným rozdílem, že koťata se rodí nenakažená, protože larvy škrkavek nenapadají koťata během nitroděložního vývoje. K prvnímu nakažení škrkavkami dochází u koťat při sání mléka.
Odčervovací schéma u psů:
- 2., 4., 6., 8., 10. a 12. týden, dále po 3 měsících do 1 roku, dospělé psy postačí odčervit 1x za 3-6 měsíců, nejméně však 1x ročně.
Odčervovací schéma u koček:
- 4., 8., 10., 12. týden a 4., 5., 6., 9. a 12. měsíc věku kotěte. Dospělé kočky stačí odčervovat jednou za 3 měsíce.
Kastrace...
Je jisté, že váš pes je pro vás nesmírně důležitý, je to nejenom dobrý přítel, miláček, spolehlivý kamarád, hlídač, ale i právoplatný člen rodiny.
Stejně tak i vaše kočka patří do rodiny a máte ji rádi. Na druhé straně málokdo ví, kolik je opuštěných a bezprizorních psů a koček. Odstrašující je příklad z USA, kde se každoročně provádí jedenáct až dvanáct milionů eutanazií psů a koček.
Mýty o kastraci
Není pravda, že každý pes či kočka po kastraci ztloustne. Záleží jen na majiteli, zda nebude svého miláčka překrmovat a jaký zvolí pohybový režim.
Není pravda, že vaše fenka musí mít štěňata. Naopak kastrace provedená mezi prvním a druhým háráním je tou nejlepší prevencí nádorového onemocnění mléčné žlázy. Není pravda, že kočky a kocouři po kastraci přestanou chytat myši.
MOŽNOSTI ZABRÁNĚNÍ ŘÍJE
A) Medikamentózně pomocí tabletek nebo injekcí dojde k dočasnému oddálení říje.
Jednoznačně se nedoporučuje jako dlouhodobé řešení, protože rizika spojená s těmito aplikacemi jsou příliš vysoká.
V jednotlivých konkrétních případech (výstava, dovolená) je možno tyto aplikace provést, ale ani po jednorázovém použití těchto přípravků se možné komplikace vyloučit nedají
Mezi nejčastější komplikace patří: prodloužení nástupu další říje, popř. již říje nemusí nastoupit nikdy, zvýšená rizika vzniku zánětů dělohy, utlumení až zástava tvorby krvinek v kostní dřeni……---
B) Chirurgické zákroky
OVARTEKTOMIE - odstranění vaječníku
OVARIOHYSTEREKTOMIE - odstranění vaječníku, vejcovodů a dělohy
Kastrace fen a koček se doporučuje po prvním hárání či mrouskání.
Po kastraci vymizí všechny nežádoucí projevy spojené s obdobím říje (nervozita, hlasitost, neposlušnost, útěky)
Odpadá možnost onemocnění pohlavního aparátu samic (záněty dělohy, cysty vaječník???)
Odpadá období tzv. falešné březosti a s ním spojená zvýšená tvorba mléka a psychické poruchy (hledání „štěňat“, tvorba pelechu, nošení hraček)
U fen mezi prvním a druhým háráním se význačně redukuje možnost vzniku rakoviny mléčné žlázy v pozdějším věku.
ORCHIEKTOMIE odstranění varlat, nadvarlat a části chámovodů. Kastrace psů a kocourů se doporučuje po dosažení pohlavní dospělosti mezi 6-12 měsícem stáří.
Po kastraci se odstraňují nežádoucí projevy samců: toulání, vyhledávání říjivých fen a koček). Omezí se značkování teritoria a upravuje se typický samčí zápach moči. Kastráti neztrácejí své osobité vlastnosti, jsou uklidnění a raději využívají domácí prostředí.
Paraanální žlázy
Anální váčky jsou pachové žlázy v oblasti konečníku, které slouží ke značkování teritoria.
Většinou se vyprazdňují bez problémů spolu s odchodem trusu nebo při otírání zadečku o různé předměty. Může však dojít k zamezení odchodu sekretu těchto žláz. Váš kamarád sei začne nadměrně olizovat oblast konečníku, sedá si a jezdí zadečkem po zemi („sáňkování“), otírá se o různé předměty, drbe se.
Důsledkem může být zánět kůže v oblasti hřbetu psa. Tomu všemu se dá zabránit návštěvou veterináře při prvních příznacích a odborným ošetřením.
Péče o uši
S čištěním zevního zvukovodu a boltce by se mělo začít již u štěněte ve stáří 4-5 měsíců a to jak z důvodů hygienického tak z důvodu „tréninkového„ Čím dříve si pes zvykne, tím lépe.
Frekvence čištění uší je individuální v závislosti na plemeni, množství chlupů ve zvukovodu, prodělaných onemocnění kůže a uší.
Obecně lze říci, že čištění uší 1x do měsíce, je u většiny psů dostačující.
Čistění uší doporučuji provádět komerčně vyráběnými ušními preparáty a gázou.
Vlastní postup je následující: mírně skloníme psovi čenich dolů lehkým tlakem na nos , lehce natáhneme boltec dozadu a nahoru – tím se nám zvukovod dostatečně zpřístupní pro prohlédnutí a vyčištění.
Aplikujeme čistící roztok, promneme zvukovod přes kůži (uslyšíme typické mlaskání), tekutina se takto dostane do kontaktu s ušním mazem, rozpustí ho a vydesinfikuje sliznici pokrývající zvukovod, poté pomocí gázy vytřeme zbytky uvolněného mazu a čistidla.
Čištění ucha na sucho rozhodně nedoporučuji, protože hrozí nebezpečí podráždění a odření sliznice. K péči o uši patří vytrhávání chloupků z boltce a vertikálního kanálku zevního zvukovodu. Trhání chloupků by se nemělo dít nárazově jen při stříhání, ale průběžně, ideální je 1x za 2-3 týdny vytrhnout pár chloupků. Nárazové vytrhávání velkého množství chloupků může způsobit silné podráždění a otok sliznice, který pak následně přechází v zánět.
Je třeba zdůraznit, že v případě zarudlého boltce nebo zvukovodu, v případě nahromadění velkého množství mazu, při výtoku hnisu, klepání hlavou, otírání uší o koberec, při bolesti na dotyk uši není vhodné čistit ani vytrhávat chlupy z uší v domácích podmínkách.
V těchto případech je na místě navštívit veterináře, který celé ucho pečlivě vyšetří a rozhodne o další léčbě.
Péče o oči
Pravidelné výplachy oční vodou OPHTAL a očista očního okolí od očního mazu, kožních exkretů a mechanických nečistot čističem očního okolí s mírným antiseptickým účinkem, který tlumí rozvoj nežádoucí mikroflóry, brání vzniku zánětů.
Na ochranu rohovky před prachem a drážděním chloupky doporučuji pravidelně užívat očních gelů.
Péče o drápky
Při pravidelných prohlídkách veterinář zajistí optimální zkracování drápků na končetinách.
Drápky si pes většinou stačí obrousit pohybem. Nebezpečím jsou pouze páté prsty na hrudních končetinách. Kočky si stačí obrušovat drápky o různé předměty. Správná délka drápku je 1mm nad zem, když pejsek stojí na rovné podložce. Drápky by se neměly země dotýkat a už vůbec ne se kroutit jakýmkoli směrem.
Přerostlé drápky se obtížně ošetřují, protože bohatě krvená a inervovaná škára přerůstá do rohovky.
Zákrok je proto často bolestivý a může docházet ke krvácení z drápku.
Péče o dutinu ústní
Stejně jako Vy, Váš pes či kočka mají také zuby, které potřebují pravidelnou péči. Zkuste pomyslet na následky, pokud byste si úplně přestali čistit zuby. Stav vašich zubů a dásní by se rapidně zhoršil v krátkém čase. To samé platí u psů nebo koček.
Absence zubní péče vede ke vzniku:
-
zubního plaku
-
zubního kamene u linie dásní
První znaky špatného stavu ústní dutiny jsou tyto:
-
zápach z tlamičky
-
přechodná ztráta chuti k jídlu (obtíže při žvýkání krmiva)
-
citlivost na dotek a zanícení dásně (ostře červené zabarvení)